BŘEZEN

27. BŘEZEN (ÚTERÝ)

- Čím tentokrát začít? Ve chvílích, kdy píši tyto řádky, dělá kupříkladu policie razii na ministerstvu obrany a tady na Slovácku vyšetřují pokus o sebevraždu dvou dívek, které šikanovali na základní škole spolužáci.Obě zprávy jsou to nesmírně závažné, byť každá úplně jinak, o té pražské i lecos vím, ale při psaní tady zůstanu věrný duchu těchto stránek. Tedy budu se věnovat lidem a věcem, které nejsou zdaleka tolik v zájmu veřejnosti, nemluví se o nich příliš, a zdánlivě i vypadají jako nepodstatné maličkosti. Pro mě osobně a snad i pro někoho z vás ale mají význam převeliký.

- Zrovna dnes jsem navštívil v Uherském Hradišti pobočku Konfederace politických vězňů, chystal jsem se na návštěvu už velmi dlouho, ale bohužel mi to vyšlo až teď. I když možná bohudík, nikdy není pozdě, byť vzácných lidí kolem této konfederace ubývá stále víc a víc. Brzy se vám pokusí přinést z této návštěvy reportáž, ve které vás seznámím i s osudy několika lidí. Nyní jen napíši, že to bylo nádherné dopoledne...

- NOVÝ ČLÁNEK POD SLOVÁCKEM. Při dnešní návštěvě jsem kromě mnoha jiných věcí poznal, jak byla pro bývalé vězně povzuzující nedávná návštěva prezidenta Klause, který podpořil myšlenku na vznik muzea totality v Uherském Hradišti. Nedávno jsem se na těchto stránkách o prezidentské návštěvě a věznici zmiňoval, nyní můžete najít pod odkazem SLOVÁCKO článeček z agentury ČTK, která o návštěvě psala. V tomto článku se prezident zmiňuje také o onom muzeu. Brzy k článečku doplním ještě zajímavé fotografie prezidenta ve věznici, které jsem si půjčil právě dnes od Konfederace politických vězňů. V této chvíli bych se snad zmínil ještě o obrovském přání členů konfederace, kteří by si nesmírně přáli nejen to, aby muzeum z věznice vzniklo, ale především, aby věznice zůstala co nejvíce v současné podobě. Tedy podobě, která se příliš neliší od toho, jak vypadala v krutém období padesátých let. Jakmile totiž bude nádherně vyspravena, vylíčena a oblečena do růžovoučké fasády, bude už k ničemu. No, úplně k ničemu ne, můžou tam být butiky, kavárničky, neuškodila by nějaká prodejna s rychlým občerstvením, ani diskotéka či fitko by nebyly špatné. Prostě nádherné místo na pobavení, rekreaci i posilnění. Samozřejmě kousek místa by se věnoval i vzpomínce na ona padesátá léta, že ano...

- Když už jsem u zajímavách setkání, musím se zmínit ještě o jednom. Minulý týden jsem se byl podívat v Praze na setkání Baťovců, tedy přesněji absolventů Baťovy školy práce. Šlo o setkání výjimečné, protože se odehrává už pouze jedinkrát za rok. Už léta se chystám o Baťovcích napsat, téma Baťa a "náš" Zlín mě zajímá, takže jsem tuto návštěvu bral tak trošku jako studijní. Když jsem po dvou hodinách ze setkání odcházel, přemýšlel jsem nad věcí, s kterou mi můžete pomoci. Kde se jen v těchto lidech vzal ten stěží popsatelný charakter, řečeno poněkud odborně? Napsáno laicky a srozumitelně, co to byla za síla, která je naučila celoživotní poctivosti, skromnosti, pracovitosti? Jak je to možné, že si zachovali po celý život úctu ke svému zaměstnavateli i ke své rodné zemi? A to navzdory k tomu, že většinu života nakonec žili v zemi, kde hlavním heslem bylo - kdo nekrade, okrádá rodinu? V dubnu se uskuteční celostátní setkání Baťovců ve Zlíně, o kterém určitě na těchto stránkách napíši. Pro zajímavost, jedny z nejlepších stránek o Baťovi jsou následující - http://www.batastory.net. Odkaz na ně najdete i tady na hlavní stránce pod DALŠÍ "NESLOVÁCKÉ" TIPY. Teď mě napadá, že to je přece slovácký odkaz, pokud Zlín a Baťu zařadíte k nám na Slovácko.

- NOVÉ ČLÁNKY POD LHOTOU. Zpět do Ostrožské Lhoty. Pod odkazem LHOTA a DĚNÍ V OBCI najdete dva velké portréty, ve kterých se můžete dočíst o dvou lidech, kteří mezi námi žijí. Jeden byl po většinu života kapelníkem, druhý sportovním kronikářem a fotbalovým činovníkem. Doufám, že i tyto dva texty (z nichž jeden napsal Staňa Dufka) přispějí k tomu, abych ukázal, jak by podle mého názoru měly vypadat internetové stránky o vesnicích či městem. Tedy, že by nemělo jít jen o úřednické stránky, referující nudně o radnici nebo "dění" v obci, ale především a ze všeho nejvíc o samotných lidech, o jejich životech, o barevnosti vesnického života. Mít čas a štěstí, vytvořil bych ze všech tváří ve vesnici jednu šachovnici, tak, že by se pod každým políčkem ukrýval jeden život. Teprve taková "šachovnice" by alespoň poodhalila radosti i bolesti života, který nepochopitelným způsobem jedny sráží k zemi a druhým dává dlouhé a šťastné žití. Kde je ten, který mnohdy nespravedlivě jedněm životy prodlužuje a druhým zkracuje?

- Pryč od podobných úvah, raději se zmíním ještě o něčem atraktivnějším a zajímavějším. Včerejší pořad ČT Reportéři si všiml jednoho z nejbohatších magnátů na našem Moravském Slovácku, chlapíka jménem Leoš Novotný. Mnohým to jméno asi moc neřekne, tak jen dodám, že jde o jednoho ze tří majitelů společnosti Hamé. Pro ty, kteří jste pořad neviděli nebo o něm neslyšeli (byť dnes o něm mluvil tady na Slovácku snad každý), jen předesílám, že příští týden přinesu záznam toho, co v televizi běželo. Nyní proto jen podotýkám, že pořad si vzal na mušku Novotného chování v lesích, kde se snaží stát podobným pánem jako ve své firmě. Pro nás v regionu nejde o téma objevné, už dlouho se o něm šušká, překvapivé je, že s ním nepřišla místní média, ale až zřejmě pražští novináři. Samotný Novotný ale vystupoval v televizi poměrně dobře, jsem zvědavý, jak dlouho mu tato otevřenost vydrží. Jinak téma toho, jak se chová v pronajatých státních lesích nekončí, teprve v příštích měsících se ukáže, zda se Radějov a jeho okolí nestanou soukromou zónou "pana "Hamé".

- Mimochodem, téma státních lesů by bylo spíše tématem pro kriminálku, než pro cokoliv jiného. Hodně by o tom mohl mluvit rodák ze Lhoty Zdeněk Valný, který v Lesích pracoval a zřejmě i nadále pracuje. Právě on často mluví o skandální situaci, která se v tomto státním podniku odehrává, když kvůli tomu dostal dokonce vyhazov, referovali o tom dokonce v hlavních zprávách České televizi. Také bych mohl záznam tohoto příspěvku na stránky dát, státní Lesy by potřebovali takové poctivce jako je třeba Zdeněk. A nejen Lesy.

- TIPY NA NOVÉ STRÁNKY. Už jsem se zase příliš rozepsal, tak už jen v rychlosti. Přišel mně mejlík, upozorňující na televizi Slovácko. Odkaz na tuto televizi najdete už delší dobu na hlavní stránce, hned pod mou fotečkou a úvodním povídáním, tak občas na tento odkaz klikněte. Upozorňovat na "horňáckou televizi" snad už pravidelné čtenáře ani nemusím, tu spatříte hned pod hlavním odkazem Horňácko. Stejně tak se podívejte na nové odkazy, například www.hornackysbor.com. Autorům těchto stránek držím palce!!!

- Tak to by snad mohlo být všechno, chtěl jsem se ještě zmínit o víkendovém sjezdu ČSSD, ale mám pocit, že by to sem moc nezapadalo. Přesto několik vět tímto ztratím. Ať už jde o sjezd ČSSD, nebo nedávné sjezdy Strany zelených, ODS či KDU-ČSL (stejně jako celé dění ve vysoké politice) vždy mě "fascinuje" jedna věc. Ona rozdílnost mezi tím, co divák vidí v televizi nebo třeba čte v novinách a tím, jaká je skutečnost, realita, samotné dění, které jsem pozoroval na těchto sjezdech, nebo třeba v parlamentu. Jakoby existovaly dva světy, jeden ten, co je vidět zvenku, a ten druhý, který lze spatřit jen zevnitř. Bylo by to opravdu na předlouhé povídání, nechci tím zdržovat, jen jsem se chtěl o tom zmínit...
19. BŘEZEN (PONDĚLÍ)

- Ach jo, ach jo, ach jo!!! Dění na Slovácku je opět mnohem rychlejší než šance je tady alespoň stručně zaznamenat. Tak tedy alespoň v několika málo větách...

- Ze všeho nejdříve bych rád všechny zájemce upozornil na výstavu, která končí už teď v neděli 25. března. Podívat se na ni můžete ve Vlastivědném muzeu v Kyjově, je věnovaná 90. narozeninám bývalého letce RAF za II. světové války Vladimíru Nedvědovi. Rodákovi to ze Slovácka.

- Po našem Slovácku se projížděl minulý týden prezident, jak se dalo čekat, narazil na mediálne oblíbený Vlčnov i mediálně oblíbené kroje. Potěšilo mě, že ho krajská honorace vzala také do věznice v Uherském Hradišti, která byla součástí jednoho z nejtemnějších období našich dějin. Jen jsem se trošku divil, že dnešní správci věznice pustili dovnitř prezidenta i s početným doprovodem, když přitom loni vehementně odmítali prosbu politických vězňů, aby byla věznice otevřena na jeden den pro veřejnost. Prý by v ní hrozily úrazy, tvrdili loni správci. Tož teď už snad nehrozili...

- Chtěl jsem k návštěvě prezidenta připsat i jeden samostatný článek, ale už se k tomu asi nedostanu. Trošku mě zklamalo, jak o návštěvě napsala moje mateřská MF DNES. Myslím, že si vyjádření prezidenta, který podpořil vznik muzea ve věznici a promluvil také na téma zločinů minulosti, zasloužilo podstatně víc místa než několik řádků. Ne že bych byl nějaký příznivec dlouhých referátů o prezidentských návštěvách, ale toto téma si podle mě zasloužilo poctivější a důstojnější zpracování. No, konec konců, přece jen posuďte sami "styl", kterým byl celý článeček sepsán:

Přijel prezident. Kdo by si to nechal ujít? Přivítat ho přišly i desítky lidí z Vlčnova. A davy lidí si nenechaly ujít jednu z autogramiád. Pak Václava Klause čekala méně příjemná návštěva zchátralého vězení v Hradišti, kde v padesátých letech žalářníci z Stb mučili své vězně. Dobrou náladu ale neztratil a při setkání se zlínskými studenty už opět vtipkoval.

- Taktéž se objevila minulý týden zpráva, že naše slovácké konzervárny s medvědem a Bolkem Polívkou na hrudi končí s mohutným sponzorováním zlínského hokeje. Proč končí, jsem si zatím nikde nepřečetl, snad to neznačí pozvolný pád další slovácké firmy. Člověk slýchá různé zvěsti...

- V minulém čase lze psát také o koštu zelí, který proběhl uplynulou sobotu ve Velké nad Veličkou. Osobně se přiznám, že tyto akce příliš nevyhledávám, už tak je zájemců o košt zelí obrovské množství...Osobně mě mnohem více zajímají spíše věci typu pořadu, který jsem už předminulou neděli sledoval v České televizi. Mimochodem, rovněž se týkal Velké nad Veličkou. Ale byl o něčem zcela jiném než o zelí. V krátké reportáži bylo možné sledovat, jak paní Minksová vychovává svá tři vnoučata. Byla to nádhera! Pořad běžel brzy ráno, v pásmu věnovaném dětem a jejich rodičům. Nedovedu si představit vhodnější čas. Děti i rodiče mohli vidět pomalu mizející "vesnickou výchovu", kde jsou děti zcela přirozeně vedeny kupříkladu k práci, muzice i k úctě k tradicím....

- A když už jsme na Horňácku, velmi doporučuji, abyste si klikli na HORŇÁCKO V TELEVIZI, odkaz najdete hned na hlavní stránce. Tonda Vrba připravil další reportáže, tentokrát o unikátních stodolách v Hrubé Vrbce. Trošku jsem byl svědkem toho, když Tonda reportáž připravoval, a musím tady napsat, že natočit takovou reportáž a zpracovat ji je obrovská fuška. Samozřejmě naprosto nedoceněná...Těch zajímavých reportáží je ale více, klikněte na zmiňovaný odkaz...

- Pokud jde o nové věci na těchto stránkách, jako vždy je nejaktivnější Staňa Dufka, sportovní příznivci už vědí, že bez ohledu na mou aktualizaci mají klikat na odkaz ZE ZÁKULISÍ FOTBALOVÉHO SLOVÁCKA a FOTBAL VE LHOTĚ. Tam najdete stále nové a nové věci, a to často už v pondělí po sportovním víkendu. Například nyní si dal Staňa pořádnou práci s rozhovorem, ve kterém vám představí zcela jistě jednu z nejzajímavějších žen, které se v naší zemi točí kolem fotbalu. Ženu, která se pohybuje přímo tady na Slovácku. Přečtěte si o ní!

- Pod OSTROŽSKOU LHOTOU také najdete zmínku o zajímavé akci, která proběhla na začátku března u nás ve Lhotě. Máte-li zájem, zkuste kliknout...

- Těch akcí, které ve Lhotě probíhají, je samozřejmě více, bohužel některé tady nesepíšeme, protože na ně nemáme čas nebo nám o nich neřekne. Tohoto druhu je bohužel i otevření zcela nové cukrárny - přesněji řečeno výrobny, kde se vše potřebné pro cukrárnu tvoří díky šikovným lhotským cukrářkám. Nestává se každý měsíc (ani rok), aby nějaký lhotský živnostník takto "expandoval", jistě by bylo zajímavé přečíst si tady o takové cukrárně a jejích majitelích víc. Pokusím se o to, rád bych přivítám i informace od někoho ze čtenářů těchto stránek. A jako obvykle prosím pokorně každého, kdo něco zajímavého ve Lhotě dělá, kdyby nám se Staňou dal vědět...Děkujeme!!!

- Rád bych se ještě zmínil o jedné věci. Nyní o ní napíši jen letmo, někdy příště podrobněji. Chtěl bych se tady zmínit o své velké radosti ze setkávání s lidmi, kteří na Slovácku žijí nebo se tady narodili a odešli do "světa". V posledních týdnech jsem tyto lidi začal navštěvovat častěji, protože se chci vrátit k původnímu účelu, proč tyto stránky vznikaly - tedy k mapování lidí Slovácka a Horňácka. Už při minulé aktualizaci jsem se zmínil například o setkání s velmi zajímavým panem Turčínem, který žije v Praze. Podobně milá setkání měla pokračování.

Například v Buchlovicích jsem se setkal s úžasným mužem, který patří ke skutečným košíkářským mistrům, k mistrům řemesla, které se pomalu vytrácí. V Hluku jsem nahrával povídání s třemi členy rodů Pospíšků, kteří už několikátou generaci udrží v Hluku tradici Jízdy králů. Před dvěma lety jsem měl možnost pozorovat je přímo v "akci", a přiznám se, že dodnes na tento zážitek myslím. Také ve Lhotě jsem potkal další zajímavé rodáky. Například pana Páče, kterými mimo jiné shromáždil tak skvělou sbírku fotografií (z nichž řada je jeho vlastních) o Lhotě, že by mohl z toho okamžitě vydat knížku. A jsem přesvědčen, že by byla perfektní! Však se o něm i jeho sbírce brzy rozepíšu! Ve Lhotě jsem potkal také lhotského rodáka pana Pavlase, který už ve Lhotě nežije. Moc zajímavý chlapík, kromě jiného osobně navštívil a nafotil všechny Lhoty v Čechách a na Moravě! Také se o něm brzy rozepíšu. Stejně jako o panu Bartošovi, který je zřejmě po panu Žajdlíkovi největším pamětníkem lhotské muziky...Mimochodem, větší článek o panu Žajdlíkovi tady najdete už příští týden. Stejně jako článek o panu Kapustovi, který sepsal Staňa Dufka. Až když jsem článek četl, uvědomil jsem si jako legendou pan Kapusta je, a jak obrovskou práci pro lhotský sport udělal!...Také Lenka Fojtíková z Blatnice vám tady brzy představí zajímavého rodáka ze své vesnice. Nechte se překvapit, jeho fotky mi už poslala... Nebo například teď o víkendu jsem navštívil tady v Praze paní Garlíkovou, fantastická žena! Pochází z Boršic (těch pod Buchlovem), během války tady podnikala, a k tomuto podnikání se vrátila po roce 1989. Dnes je jí osmdesát pět let, a když jsem o víkendu poslouchal její několikahodinové povídání, věděl jsem, že jde o zážitek na celý zbytek života. Také o ní najdete na těchto stránkách podrobnější text i s fotkama...

A když jsem poslouchal paní Garlíkovou, která mluvila také o své práci pro Baťu, vzpomněl jsem si opět na mnou vychvalovaný časopis ZVUK, který najdete v hradišťském Portále. V zimním čísle je tady kromě jiného také článek o tom, jak se Baťa rozhodl vydávat ve Zlíně noviny, a jak je také vydával. Moc zajímavé počteníčko, inspirativní, tak jako celá osobnost Bati!

- Zase jsem se rozkecal, končím...Velmi bych si přál, kdybyste my i vy napsali či jinak dali vědět o zajímavých lidech, kteří zcela jistě kolem vás žijí. Pokud se ozve alespoň někdo z vás, čtenářů těchto stránek, mělo smysl se tady trošku víc rozepsat...

- Co na závěr? Nechci vás příliš "provokovat" náboženstvím, jen se opravdu velmi, velmi stručně zmíním o kázání faráře v pražském kostele U Salvátora. Když tuto neděli mluvil o čtvrté neděli postní, řekl také tato slova: "Nyní je vhodná doba myslet na to, co člověka sytí, jaká je jeho duševní potrava. Nejenom chlebem člověk živ je. I náš vnitřní život musí být sycen, aby člověk nezemřel na podvýživu. Hledejme proto právě v době postní to pravé nasycení. Buďme vnímavý a všímavý k lidem kolem nás, nepromarněme náš čas a nazasvěťme ho marnosti..." Krásné jaro!
7. BŘEZEN (STŘEDA)

- Tentokrát musím začít věcí, která mě nesmírně potěšila. Když jsem před několika dny mluvil s paní Vaštíkovou ze Lhoty, zajímalo mě, jak to bylo s jejich pekárnou, která takřa celé minulé století pekla pro široké okolí. Paní Vaštíková mluvila o tom, že pekárnu i domek, ve kterém byla, kupovali rodiče jejího muže od nějakého menšího chlapíka, který se asi jmenoval Turčin. Víc o něm nevěděla. Myslel jsem, že mnoho se o  tomto muži nedozvím...

Jenže, když jsem se vrátil do Prahy, zcela náhodou mi volal jeden osmdesátiletý pán jménem Antotnín Turčín s tím, že jeho otec pocházel ze Lhoty, a on by mi o něm rád několik slov řekl. Byl jsem samozřejmě šťastný, což se ještě vystupňovalo, když jsem se s ním tento týden setkal. Mé nadšení nebralo konce. Pan Turčín mi vyprávěl o svém dědečkovi Matoušovi - ano, o tom chlapíkovi, o kterém se zmiňovala paní Vaštíková. Postupně jsem se dovídal, jakou osobností Matouš Turčín byl, co všechno v životě dokázal, jak se propracoval mezi nejznámější Moraváky ve Vídni. O tom všem budu samozřejmě na těchto stránkách v blízké budoucnosti psát, rád bych vzpomenul celý rod Turčínů, který je zajímavý až po dnešní současníky. Mimochodem, nechtěl jsem věřit svým očím, když mi pan Turčín ukázal dokonce paměti, které dědeček Matouš sespal - píše v nich i o Lhotě. "Paměti a vzpomínky jednoho chlapce z Moravského Slovácka, který se narodil na šťastné planetě," píše hned na začátku.

Moje setkání s panem Antonínem Turčínem patřilo k těm nejkrásnějším, která jsem tady v Praze za deset let zažil.

- Když už jsem se zmínil o časech dávno minulých a vlastně prvorepublikových, rád bych Vám ve spojitosti s tím doporučil časopis ZVUK, několikrát jsem se o něm tady zmiňoval. Najdete v něm spoustu zajímavých článků. V posledních dvou číslech si ovšem můžete přečíst opravdu nádherné vzpomínky na valašskou dechovou kapelu, která v prvních letech minulého století putovala Amerikou. Jsem přesvědčen, že nebude tímto povídáním zklamáni. Časopis ZVUK koupíte v knihkupectví Portál v Uherském Hradišti, navíc mám pocit, že paměti začal na pokračování tisknout také Slovácký deník.

- Ještě zpět do Lhoty. Staňa Dufka poslal mejlík, který mě pořádně překvapil. Až z něho jsem se totiž dozvěděl, že ve Lhotě mám za souseda klučinu, který je pekelně dobrý v pokru. To jsou věci, to jsou věci, říkal jsem si, když jsem si článek o něm četl. Takže Jirka Kauc není jen ten slušňák a sympaťák, kterého potkávám, když vyráží z domu se svou stodvacítkou Škodovkou, on je to ještě k tomu skvělý hráč! No, už se těším až s ním o jeho koníčku (je to vlastně vůbšc koníček?) pořádně pokecám. A vy si článek můžete přečíst pod OSTROŽSKOU LHOTOU a Děním v obci.

- Tam také najdete jeden můj rest, který tímto plním. Od minulého týdne se chystám zmínit o Mirce Maluškové, které před několika dny slavila úspěch se svými svěřenkyněmi. Když si kliknete na příslušný odkaz, dozvíte se podrobnosti.

- Rád bych také upozornil na následující internetovou adresu: http://www.ceskatelevize.cz/specialy/jedensvet2007/
Pokud si ji vyťukáte na internetu, můžete si prohlédnout řadu ukázek z filmů, které jsou k vidění na festivalu o lidských právech Jeden svět. Kdybyste měli chvíli času, a k tomu dobré připojení, zkuste se na některé filmy podívat. Myslím, že nebudete litovat.

- Velkou radost mám také z dvou mejlíků, které mi přišly z Hluku. V obou jsem si přečetl o velmi zajímavé akci, která byla kdysi na Slovácku k vidění takřka v každém domě, teď už byste ji hledali marně. Podívejte se pod odkaz SLOVÁCKO.
5. BŘEZEN (PONDĚLÍ)

- Tak je to jisté! Ve Lhotě máme nejlepšího trenéra fotbalu na okrese! Aby o tom nikdo nepochyboval, článeček i s fotkama najdete pod OSTROŽSKOU LHOTOU, a to jak po děním v obci, tak fotbalem ve Lhotě. Soudě podle fotek, Dušanovi (tak mu totiž každý řekne, byť jeho křestní jméno je jiné) to pořádně slušelo, navíc fotka s paní Zátopkovou se parádně povedla. Docelu mu takový snímeček závidím, paní Zátopková je opravdová dáma a celebrita, skvělá ženská, před takovými se člověk klaní...Když už píši o své "závisti", nemyslím ji nijak zle, a pevně doufám, že po Lhotě nevypukne ani ona závist zlého druhu. Ono už to totiž tak v životě chodí - a na vesnici zvlášť - pokud se vám něco podaří, najde se tisíc pochybovačů, tedy přesněji, pomlouvačů...Takže na dálku Dušanovi přeji, aby jich bylo aspoń o něco míň...I tak to nebude mít jednoduché, jestliže od něj někdo v minulosti čekal úspěchy, teď je bude čekat dvojnásobně, každý úspěch je totiž zároveň břemenem...Občas velmi těžkým...

- Další novinky později...
1. BŘEZEN (ČTVRTEK)

- Opět mám pocit, že bych potřeboval mnohem více času, abych na tyto stránky umístil alespoň něco z bohatého dění na Slovácku a Horňácku. Opět tedy volím zapisování "jednou větou", kdy se snažím toto dění zaznamenat alespoň stručně, aniž bych už stihl rozepsat se o něm na různých místech těchto stránek. Ještě předtím ale informace, co je kde aktualizováno

- Takže co jsem aktualizoval. Pod odkazem SLOVÁCKO najdete celou řadu zajímavých fotek z letošního Fašanku, a to nejen na Slovácku,ale i Horňácku. Jsem vděčný kamarádům, kteří vyslyšeli mé prosby a fotky mi poslali. Opravdu moc díky! Brzy k nim přibudou ještě fotky fotografa MF DNES Honzy Karáska, kterému rovněž děkuji za souhlas s publikováním fotek. Chtěl bych ještě k fotkám dopsat text, ale uvidím, kdy se mi to podaří...

- Na hlavní stránce najdete nově také odkaz na HORŇÁCKO V TELEVIZI. Pod ním se skrývá projekt České televize s názvem Digináves, konkrétně tento projekt v podání týmu, který pracuje na Horňácku. Tonda Vrba se svým štábem v rámci něho mapuje Horňácko, přináší tedy reportáže o lidech a akcích z tohoto regionu. Mám pocit, že to je natolik významný projekt, že si zaslouží moji i vaši pozornost právě přes hlavní stránku www.slovacko.org. Mimochodem, stačí kliknutí na tento odkaz, a můžete si prohlédnout všechny jejich reportáže, případně reportáže z jiných částí České republiky...

- Tonda Vrba napsal také text o 1. Horňáckém plesu v Brně, jsou to zatím prvním zprávy o plesu, které jsem sehnal. Zkusím ještě sehnat další, rád bych ukázal i fotky, ale zatím je nemám. Jinak ples bude i příští rok, a to 26. ledna. Jestli bude vstupné jako letos 2 tisíce korun nevím, samozřejmě bych se přimlouval za podstatně nižší cenu, aby si na něj mohli koupit lístek i lidé ze samotného Horňácka.

- A když jsme u plesů, zkusím ještě získat informace i o Moravském plesu v Praze, hodně jsem se na něj těšil, ale nakonec jsem se shodou náhod právě v den jeho konání objevil naopak ve Lhotě. Tak snad příští rok...

- Lhotští sportovní fanoušci najdou nové informace pod FOTBALEM VE LHOTĚ, Staňa Dufka tady podrobně mapuje přípravné zápasy lhotských fotbalistů na novou sezonu. Navíc sezonu, která může hodně napovědět o tom, jestli dosavadní úspěchy naší vísky budou pokračovat nebo bude následovat pád dolů, který ve lhotském fotbalu pravidelně přichází po velkých vzestupech...



- A co chci aktualizovat. Už brzy bych rád umístil pod SLOVÁCKO článek ČTK, který informuje o připravované, velmi zajímavé výstavě malířského rodu Hánů z Blatnice. Výstavu chystá Slovácké muzeum v Uherském Hradišti, a já můžu slíbit, že se určitě k této události určitě vrátím...

- Pod odkaz O ČEM CHCI V BUDOUCNOSTI INFORMOVAT, umístím vše, co se týká dokumentu o věznici v Uherském Hradišti, politických procesech, a režisérce dokumentu Kristýně Vlachové. S paní režisérkou rovněž připracuji rozhovor a anonci na druhý dokument, který v lečems navazuje na ten předcházející...

- Samozřejmě život se nezastavil ani u nás ve Lhotě. Bohužel nemám na Lhotu tolik času, naví jsem si už na začátku roku řekl, že budu ignorovat místní "politiku" a radniční dění, chci se soustředit spíše na "obyčejný" život, jednotlivé lidi či tradice.

- Brzy proto najdete pod OSTROŽSKOU LHOTOU text a fotečky týkající se Lhoťanky Mirky Malůškové, z nich se dozvíte, čemu se Mirka věnuje, a v čem uspěly její svěřenkyně...

- Velkého úspěchu dosáhl lhotských fotbalový trenér Josef Dominik, který už tento pátek převezme na slavnostním večeru ocenění pro nejlepšího trenéra fotbalu na okrese. Gratuluji! Pod OSTROŽSKOU LHOTOU si budete moci brzy přečíst o tomto muži, posedlém fotbalem, více informací. Mimochodem, když si do vyhledavače zadáte jeho příjmení, už nyní si můžete přečíst rozhovor s ním i další věci...

- Staňa Dufka v současnosti pracuje na dalších zajímavém fotbalovém "článku", a to na podrobném rozhovoru s dalším člověkem, nadšeným fotbalem. Sami uvidíte o koho jde, v příštích dnech najdete tento rozhovor pod odkazem ZE ZÁKULISÍ LIGOVÉHO SLOVÁCKA.



- Tak, a teď už k informacím "v jedné větě", které budou olivněny mým pobytem na Slovácku o minulém víkendu...

- Nemůžu se nezmínit o fantastické knížce Lidé z Javorníku, o které jsem se zcela náhodně dozvěděl právě při nívštěvě této horňácké vesničky. Nádhera, nádhera, nádhera, skvělé fotky z konce třicátých let minulého století ukazují Javorničany jakoby v běžných životních situacích, nechybí ani popisky, které obohacují fotky o příběhy. Zcela jistě se k této kníže i jeho autorovi v budoucnosti vrátím, chci se mimo jiné dozvědět mnohem více také o jeho životě...

- V Javorníku jsem také potkal milou paní učitelku Kohůtovou, dlouho jsem si s ní povídal o mnoha zajímavých věcech, rád bych Vám s nimi někdy v budoucnosti seznámil. Snad jen podotknu, že díky jejímu povídání jsem měl pocit, jakobych se ocitl v Javorníku na začátku padesátých let a pozoroval odtud zdejší život i jeho obyvatele...

- Hned vedle Javorníku je Velká nad Veličkou, tady jsem měl štěstí na pana Vrbu, který se už přeš čtyřicet let věnuje vyšívání. Je to vlastně jeden z posledních Horňáků, který se vyšívání věnuje, jeho výšivky jsou doslova po celém světě. Mě ošem ještě vc než výšivky zaujalo jeho povídání, třeba o tom, jak při své práci zapomíná na všechny své starosti, jak k vyšívání usedá den co den, aniž by ho to táhlo kdekoliv jinde...Na Horňácku jsem měl možnost také pozorovat při práci právě štáb Diginávsi ČT, opět to bylo velmi zajímavé setkání, ke kterému se určitě ještě vrátím. Udělal jsem také několik fotek, na které vás brzy upozorním...

- Pokud jde o setkávání s lidmi, navštívil jsem také paní Vaštíkovou ze Lhoty, nafotil jsem ji a také samozřejmě nahrál její povídání. Paní Vaštíková patří k posledním pamětníkům, kteří můžou zasvěceně hovořit o pekárně, která někdy od začátku minulého století fungovala právě v jejím domě. Přistěhovala se totiž do rodiny, kde tuto - pro Lhotu takřka legendární - pekárnu měli, myslím, že počet svateb, které pekly koláčky právě tady, by šel do tisíců. Dnes už tato pekárna bohužel neexistuje, stejně jako je pryč celá zajímavá historie kolem lhotkých pekařů. Někteří z nich pracovali dokonce kdysi dávno ve Vídni, stále myslím na to, jak by bylo učitečné tyto lhotské Vídeňáky, dnes odpočívající na hřbitově za kostelem, vzpomenout a napsat o nich...

- Nadšený jsem byl také z návštěvy Slováckého muzea v Uherském Hradišti, setkal jsem se s panem šéfem i některými zaměstnankyněmi, myslím, že to bylo velmi zajímavé setkání. Opět se mi potvrdilo, že muzea obecně vypadají z venku občas jako takové suché a nezáživné vědecké instituce, mluvící příliš odborným jazykem, ve skutečnosti to jsou ale nádherná pracoviště s nesmírně zajímavými lidmi. Při povídání v hradišťském muzeu přišla řeš na několik témat, kterých se na těchto stránkách určitě budu věnovat!

- Podíval jsem se i do Zlína, už podruhé letos jsem byl v tamním divadle, tentokrát na veřejné generálce představení "Cesta do Ameriky lodí i artéskou studnou". Vůbec jsem neměl tušení o co jde, zpočátku jsem si říkal, že půjde o nějaký poloamatérský kabaret, ale brzy jsem byl vyveden z omylu. Krásné představení, doporučuji, možná budete mít pocit jako já, že druhá půlka trošku slabší, ale určitě do divadla vyrazte! Už dlouho jsem se v divadle tolik nesmál, herci se očividně baví a mají své postavy rádi, tolik radosti, humoru a spontánnosti jsem už na jevišti dlouho neviděl,představení pro malé děti i ctihodné starce. Pro mě to byla navíc potřebná změna, protože v Praze jsem v poslední době viděl dvě "těžká" představení, jejichž tématech byly klasické manželské krize...

- Původně jsem chtěl jít do divadla v Uherském Hradišti, ale ke to opravdu potíž, byť naštěstí pro toto divadle potíž příjemná. Řada představení je totiž vyprodaná, takže bych si musel koupit lístek hodně dopředu, což při mých neplánovaných cestách na Slovácko není možné. Pokud si ale lístek chcete koupit, upozorňuji, že další předprodej začíná 12. března! Divadlo rovněž získalo několik noých ocenění, určitě se o nich na stránkách v budoucnosti zmíním...

- A ještě do skororodné Lhoty. V pondělí tady byla schůzka kolem dlouhóóóóó připravované knize o Lhotě, poprvé jsem se účastnil, a měl ze setkání moc dobrý dojem. Napíši o něm asi pod Ostrožskou Lhotu, teď jen napíši ujištění, že kniha určitě vyjde, naplno se dokončuje, možný termín jsou letošní hody, ale rozhodnuto ještě není...

- Ve Lhotě také bylo teď v neděli divadelní představení, přijeli ocohtníci z Prakšic, a já byl šťastný z takřka plného sálu dětí a rodičů. To bylo pro mě to nejpodstatnější, jestliže ve Lhotě mají lidí zájem o kulturu (pokud to takto označím), je to ta nejdůležitější a nejradostnější zpráva...Stejně jako zpráva o tom, že Lhoťané navštěvovali v docela slušném počtu také letošní plesy. Až totiž budou ulice Lhoty, kulturák nebo třeba hřiště (či kostel) prázdné, můžou to Lhoťané rovnou zabalit a na obecní úřad třeba napsat: Tady chcípl pes, objeďte nás obloukem. Ale věřím, že tato chmurná vize se nikdy nenaplní...No nic, je šest, končím s psaním. Vstávat! Budíček!